Radislav Mojžíšek: Je důležité dávat lidem vědět, co se v politice děje

Radislav Mojžíšek: Je důležité dávat lidem vědět, co se v politice děje

V každé profesi platí, že čím delší praxi máte, tím schopněji ji zvládáte vykonávat, a ani v komunální politice tomu není jinak. Své o tom ví Radislav Mojžíšek, který ačkoliv je vystudovaný pedagog, strávil téměř 23 let na radnici v Orlové. Za dobu jeho působení byly ve městě postaveny jako první v republice malé kruhové objezdy, či gymnázium, jež získalo architektonickou cenu. Na co dalšího rád vzpomíná a kam vzhlíží v budoucnosti?

Plánoval jste někdy, že budete učit?

Osm let jsem učil ve svém oboru na speciální škole. Po Sametové revoluci jsem v lednu 1990 nastoupil do funkce okresního školského inspektora právě pro speciální školství. Vzápětí jsem byl na podzim téhož roku osloven, zda bych jako známá osobnost z oblasti školství nechtěl kandidovat do prvních polistopadových komunálních voleb, které tou dobou v Orlové probíhaly. Bylo to za koalici Moravský blok, která tu tehdy vznikla, a nějak to tehdy vyšlo. Následně jsem byl zastupitelstvem zvolen místostarostou.

Na radnici jste už poté zůstal?

Do funkce místostarosty jsem byl zvolen v šesti po sobě jdoucích volebních obdobích. Strávil jsem tam tedy více, než třetinu svého života, a to až do roku 2013, kdy v zastupitelstvu došlo k třenicím a touhám prosadit osobní ambice, zejména uprostřed zastupitelského klubu ČSSD. Došlo vlastně k takovému místnímu politickému puči, kdy byla odvolána celá rada a nahrazena širokým nesourodým složením osob, které za politickou změnou stály. V současné době už v zastupitelstvu nepůsobím.

Jak vnímáte váš odchod ze zastupitelstva po tak dlouhé době? Máte strach, že by mohlo být nějakým způsobem narušeno to, co jste zde za ta léta budoval?

Nerad hodnotím práci těch, kteří po mně nastoupili do zastupitelstva a na radnici, protože představy lidí o fungování města jsou různé. V Orlové panuje všeobecný názor, že současné uspořádání zastupitelstva je poněkud nešťastné. Přišla do něj spousta lidí, zejména z  ANO, kteří s komunální politikou neměli nikdy nic společného a měli o jejím fungování jiné představy, než skutečné možnosti města i platná legislativa umožňují. Zastavila se tak spousta dobrých projektů, jako byla například stavba parkoviště na 5. etapě formou PPP projektu, ke kterým se paradoxně po dvou třech letech nyní vrací, ale bohužel se začínají řešit zase od začátku. Tím se zároveň promrhala spousta času a již vynaložených prostředků.

Na co nejraději vzpomínáte? Co se vám za tu dobu podařilo v Orlové změnit?

Jako první město v republice jsme například zde v roce 1994 přestavěli křižovatky na Masarykově třídě na kruhové objezdy, neboli jak říkáme my Orlováci, rondely. Získali jsme v tomto případě výjimku a díky tomu musely být následně změněny i české státní normy, protože u nás nic takového dosud realizováno nebylo. Stalo se tak díky partnerství se švýcarským městem Illnau-Effretikon, kde jsme se při jedné z prvních návštěv nechali inspirovat jejich dopravním řešením. Další zajímavá věc, která vzešla ze spolupráce se Švýcary, bylo podzemní parkoviště na 5. etapě, na jehož střeše jsou sportovní a dětská hřiště. Těch změn tu proběhla celá řada.

Jak vnímáte změny v Orlové za to uplynulé čtvrtstoletí?

V roce 1990, když jsem nastupoval na radnici, to bylo vysloveně hornické město. Po restrukturalizaci těžkého průmyslu v regionu je tu dnes činný už pouze jediný důl. Město dnes směřuje k tomu, aby bylo zejména místem pro bydlení a lidé byli zaměstnaní spíše ve službách, nebo za prací dojížděli do okolních obcí a průmyslových zón.

Ponechala si přesto Orlová svoji hornickou duši a tradice?

Určitě ano, ale vše, co hornictví přineslo, není pojímáno jen pozitivně. Je krásné, že se zde dodržují tradice, jako jsou například Hornické dny nebo folklórní Hornické léto. Na druhou stranu nepřinášelo hornictví Orlové jen pozitivní dopady, protože kvůli poddolování musela být zbořena skoro celá stará historická Orlová. Je tu také ještě jedna pozoruhodnost, která nás dělá tím, kým jsme, a to je naše vlastní nářečí, které se v této části regionu dochovává.

Používají „po naszymu“ v dnešní době i mladí?

Za mých mladých let se tímto dialektem běžně hovořilo doma a u starších obyvatel nadále přetrvává, takže někteří mladí lidé ho samozřejmě pochytili od svých rodičů a prarodičů. Máme tu folklorní spolky a zároveň zde žije polská menšina, která tu má i své školství a kroužky, které jsou založeny na udržování místních zvyků, a stejně tak i tohoto nářečí.

Jak se to má v současné době s kulturou v Orlové?

Tato stránka souvisí z vizí města pro další období. Kulturní vyžití zde není úplně zanedbatelné, ale myslím si, že pro tak velké město by se na kulturním poli mohla udělat spousta nových činností, například hudebních festivalů. V tomto případě jde hlavně o vyžití mladých lidi, kteří jinak za kulturou vyrážejí mimo město. Dostatek kulturních, sportovních a společenských událostí je i dobrým motivačním faktorem pro setrvání mladých lidí v Orlové.

Orlová se vyznamenala na poli architektury místním gymnáziem.

Ano, budova gymnázia získala cenu Grand Prix architektů. Bylo to tuším v roce 1996 a na radnici jsme pro realizaci této výstavby mnohé udělali. Tehdejší gymnázium, které bylo ve staré Orlové, muselo být kvůli poddolování zbouráno a nová budova vybudována nebyla. Stejná situace nastala i s polským gymnáziem. Prostřednictvím vlády a ve spolupráci s tehdejším školským úřadem se nám podařilo vyjednat stavbu z finančních prostředků z fondu obnovy území. Podařilo se nám získat i velmi schopného architekta Kiszku, mimo jiné absolventa orlovského polského gymnázia, díky němuž se povedlo postavit velmi zajímavou budovu, která získala takové prestižní ocenění.

Během svého dlouhého působení na radnici jste jistě nabral spoustu zkušeností. Co byste rád realizoval v krajské politice?

Krajská politika je velice podobná té městské, spousta věcí je tam také založeno na bázi samosprávy. Rád bych zúročil své zkušenosti zejména z oblasti školství, zdravotnictví, sportu a kultury. Jsem určitě schopen se zaměřit na problémy, které v současnosti nastávají například s OKD, protože to je problematika, jež bezprostředně souvisí s karvinským okresem. V minulosti jsem již podobné věci s hornickou činností řešil zde v Orlové a určitě lze řadu zkušeností uplatnit i v krajském měřítku.

Co byste dělal, kdybyste dál nepokračoval v politice?

V současnosti jsem zaměstnán na pozici vedoucího oddělení interního auditu a kontroly v České průmyslové zdravotní pojišťovně a rád bych dál v této oblasti pokračoval. Činnost zdravotní pojišťovny je v některých oblastech také spjata s fungováním krajských úřadů, a proto i v současné době mám povědomí o fungování krajů zejména v oblasti zdravotnictví.

Jak si představujete budoucnost v Orlové?

Bohužel se obávám, že město to nebude mít vůbec jednoduché. Pracovní příležitosti pro horníky, které zde v minulosti udělaly velký rozmach, už tu pominuly. Do budoucna by se Orlová měla zaměřit hlavně na služby, určitě by se dalo něco vymyslet s bývalými šachtami, které mohou být turisticky zajímavé, nebo mohu mít další potenciál v oblasti výroby. Máme tu stále spoustu nevyužitých zón, takže se snad podaří dotáhnout nějaké investory, kteří lidem nabídnou pracovní místa ve chvíli, kdy dojde k uzavírání šachet. Zejména pracovní možnosti budou tím rozhodujícím kritériem, zda mladí lidé zůstanou nebo region opustí.

Myslíte, že můžou volby něco změnit?

Pokud mají volby něco změnit, pak je důležité, aby k nim lidé přišli. Orlová je město s jednou z nejnižších volebních účastí vůbec. Lidé rádi politiku kritizují a hodnotí, ale v den voleb ani ti největší kritici svého práva volit bohužel nevyužijí. Pokud k volbám lidé nepřijdou, pak se může stát, že na svých postech, ať už je to na kraji, na radnici či v Parlamentu, zůstanou i nekompetentní, sebestřední a ve svůj prospěch jednající osoby. Tento přístup k volbám je třeba změnit, stejně jako je důležité dávat lidem pravdivě vědět, co se v  politice děje a komunikovat s nimi. Jedno bez druhého nepůjde.

Co ve svém životě nejvíce oceňujete?

Dlouholetá práce na radnici mě dovedla k poznání, že i sebemoudřejší starosta či místostarosta bez slušných, poctivých a vzdělaných lidí v kterémkoli městě je jako generál bez vojska. Proto ke svým životním úspěchům řadím i to, že jsme spolu s manželkou, i přes moji značnou pracovní vytíženost, dokázali vychovat z našich dětí slušné, vzdělané a poctivé mladé lidi, kteří jsou dnes přínosem pro své okolí. Někomu se to může zdát jako nezajímavé a obyčejné, ale když se dnes rozhlédneme kolem sebe, slušná rodinná výchova není samozřejmostí. Žijeme sice v době chytrých telefonů, rychlých aut a virtuálního světa, ale lidské faktory budou i nadále společenským základem.

3

Comments are closed.